Harshwind se konečně rozhodla vyhrabat z té mašinérie, vypla střílečky, shodila editory do lišty a dokopala se k třískání do klávesnice ve světle modrým intrfejsu blogový administrace.

Jak to se mnou vypadá? Nanichodně. Den co den sedim u komplu a sžírám se. V jednom kuse nadávám. Pomalu hluchnu ze slayeří hudby plný vizí krve a války, či z nekonečného bzučení midisekvencí vyřezaných z různých wadů. Propadám. Topím se ve fantazii, ve dne plný představ devastování, v noci plný těžkých šíleností vyvolaných tisíci hodinami hraní a čtení komiksů. Už ani nekreslim. Už ani nevytvářím levely. Jenom přežívám. S pocitem nanichodnosti. A s jedinou větou, kam já teď sakra půjdu.

Vykopli mě z obou škol.

Co víc k tomu napsat.

Asi nic.

Jistá osoba mi v předminulém článku psala, že se zřejmě nebudu zaobírat spisovatelstvím. No, v plánu to nemám - plácání talentu, když ho můžu využít v kreslení - ale nějakej důkaz, že umim dobrý příběhy, můžu předložit, ne? Nebo mi to snad někdo zakazuje? Koneckonců, Háršvindláčtina (a její vskutku mimozemské tvary todlenctojc a c'sá ďát) neni mým jediným jazykem, češtiny jsem taky schopná, takže děsit se nemusíte.

Mimochodem, nějakou ukázku z mojí tvorby vám předkládám i na nyní zastaveným a nepoužívaným warriorsblogu. Moonshade's Story, první část, druhá část, třetí a čtvrtá.

A teď už přejdu k hlavnímu: minipříběhu, kterej jsem napsala v sice děsně dlouhým časovým úseku, ale to proto, že jsem byla neskonale líná. Odehrává se v prostorách Asaisweirských základen, konkrétně hlavního reaktoru. Text byl psán za neustálého přehrávání hudby od skupiny Slayer, občas přerušeného a proloženého něčím libozvučnějším, tedy Alice in Chains. (mimochodem, obě kapely doporučuji ^^). Je to vlastně začátek storylájnu Shadows over Asaisweir (který asi nikdy nebude dokončený, jelikož z ACS umím používat jenom příkaz "print." Doučování? :C).

Je to inspirovaný Doomem 3 a já to vím. Co mám dělat, když nemám co dělat? Hrát Dooma 3. (Všechno v naprostým pořádku a najednou TŘÍSK, asteroid je ovládnutej peklem Dasharzirem. Úplně, dočista doomskej začátek.)

Jó lidi, chlastám, no a co? Je rok Dva Tisíce Dvanáct! A už dřív jsem chlastala, tajně.

Tak, mí drazí, hlavně ten příští rok přežijte. A nepijte levný vyšuměný šampusy, jako to dělám já.